Keramika, nebo kamenina?

Kamenina je forma keramiky vypalovaná při extrémně vysokých teplotách. Název kamenina pochází z kamenného vzhledu těla a jeho hutné kamenné kvality a vysoké odolnosti. Používá se při výrobě, vaření a pečení pokrmů. Předměty vyrobené z kameniny lze použít v mikrovlnné i běžné troubě, mrazničce a myčce nádobí.

Kamenina vznikla až po keramice a před porcelánem. Keramika je nesklovitý materiál, který může být glazovaný, nebo neglazovaný. Běžná teplota vypalování keramiky je nižší než 1200 stupňů Celsia.

Terakota je prominentním příkladem základní keramiky, která absorbuje vodu.

Keramické glazury se používají k výrobě keramiky nepropustné pro kapaliny. Tato povrchová úprava se běžně používá v téměř každé moderní domácí keramice. Keramické hmoty mají při výrobě vyšší plasticitu než většina kameninových hmot. V důsledku toho je snazší tvarovat keramické výrobky ať už pomocí válečku nebo hrnčířského kruhu. Glazovat keramiku je důležité především proto, že materiál má velkou poréznost a vysokou nasákavost vody (5-8 %). Keramické výrobky vykazují nižší mechanickou pevnost.

Oproti tomu pojem kamenina se technicky vztahuje buď na skelnou nebo poloskelnou keramiku, která používá žáruvzdornou šamotovou nebo kameninovou hmotu. Jednou z nejznámějších vlastností kameniny je, že je neporézní, tj. nenasakuje tekutiny. (Znamená to, že ani tuk při pečení vašeho oblíbeného Velikonočního beránka se do formy nenasákne a vy budete moci svou kameninovou formu používat po dlouhá léta bez toho, abyste musely řešit, že nasáklý tuk ve formě žlukl a forma po pár použitích nepěkně páchne, jak se vám stávalo u formy z keramiky.)

Glazovaná kamenina má díky vysoké teplotě výpalu velmi slinutý povrch, který je při použití při pečení méně přilnavý, než tomu je u keramiky, takže vašeho beránka/bábovku (nebo buchty) z formy (pekáče) krásně vyklopíte a nehrozí přilnutí těsta k formě a výsledné potrhání těsta při vyklápění.

Název kamenina pochází z kamenného vzhledu a kvality kameniny. Pevnost a odolnost kameniny je poměrně působivá. Nejběžnější použití kameniny bylo pro vysoce kvalitní i užitkové zboží. Tradiční asijská terminologie neuznává kameninu jako kategorii. Navíc se většina asijské kameniny počítá jako porcelán. Přestože je kamenina hutná téměř jako porcelán, je ve srovnání s porcelánem neprůsvitná a to i díky silnějšímu střepu. Kamenina je ve většině případů glazovaná. Metoda používaná pro výrobu kameniny je především formování, lití do forem. Plastičnost kameniny není tak vysoká, jako u keramiky, proto je práce s ní o poznání složitější než u keramiky a vyžaduje velkou dávku zkušeností a trpělivosti, plastičnost materiálu při výrobě je ovlivněna velkým množstvím okolností. Kameninové korpusy lze během výrobního procesu vypálit jednou nebo dvakrát.

I v průmyslovém prostředí najdete tradiční kameninu, jemnou kameninu, chemickou kameninu, a elektrickou kameninu.

Souhrn všech rozdílů

1. Keramika je méně odolná než kamenina především proto, že se vypaluje při nižších teplotách než kamenina.
2. Keramika se může používat příležitostně, zatímco kamenina má potenciál sloužit dobře i několika generacím, včetně nešetrného mytí v myčce nádobí.
3. Zatímco keramika je porézní, kamenina je neporézní.
4. Keramika je náchylnější k odštípnutí. Kamenina je pevná a tvrdá.
5. Běžné použití keramiky je při výrobě cihel, dlaždic a jídelního nádobí. Naproti tomu kamenina se běžně používá k výrobě předmětů na vaření, pečení, zapékání, ale i zamražování a použití v mikrovlnných troubách. Vlastností kameniny je i dobré uchování tepla/chladu.

Vybírejte produkty z naší kameniny zde.